že návrat k normálu nebude snadný.
Ale netušila jsem, že bude až tak bolet.
Nemůžu najít rytmus dne.
Zapomněla jsem svou profesi.
Neumím odpočívat.
Měla bych být šťastná a jsem....
...... nechci říci nešťastná.
Prostě....
.....snažím se.
Snažím se ze všech sil, abych fungovala.
A nějak to drhne.
A přitom je tolik věcí, za které jsem vděčná.
Snad se to poddá.
Přeji sobě i Vám krásné babí léto.....nebo podzim?
Vaše Ilona
Stýská se mi po tvém psaní.Tak ať je ti líp :-))))) Mirka
OdpovědětVymazatmoc děkuji, to je opravdu velké povzbuzení pro další práci:-))
Vymazat