Tak je mi zase

o rok víc.

 

Ještě před časem jsem se té číslovky děsila, teď jsem v klidu. Téměř absolutním.

Je mi jedno, jaká číslovku se připisuje k mému jménu.

Prostě tak to je a nic s tím nenadělám.

Tak se tím netrápím.

Nevím, jestli mi to tak vydrží už napořád, ale zatím jsem za to ráda.

Těším se na setkání s rodinou. 

  

Ještě chybí třetí mladí. Ale ti skoro vždycky:-((

Pěstujeme rodinnou pohodu:-))

Na dárky(!!!).

 

Na povídání, na které není v normálním životaběhu čas.

Na to dobré, co pro ostatní uvařím a upeču - letos to byl čokoládovo-čokoládový dort se slaným karamelem - mňam.

A venku se nám udělal podzim.

V lese rostou pravé hříbky.

Když jsem se dnes vracela domů, padaly kaštany v aleji tak rychle, že se divím, že mi žádný nepřistál na hlavě.

Na zahradě nám rozkvetly poslední růže.

 

Listopadky nasazují na květ, stejně jako ibišek. Je to normální?

Denně obíráme  hrozny vína, které dozrály do sladkosti.

A došlo i na minikiwi.

A doma hoří svíčky a oheň v krbu.

Sušíme ořechy na zimu.

 

Ve sklepě se hromadí dýně, jablka a hrušky.

Vlastně je ten podzim fajn:-))

A jak si vede podzim u vás?

Vaše Ilona