Několik, čistě subjektivních, srovnání

české a rakouské nemocnice.

Toto srovnání vychází jen a pouze z mé vlastní zkušenosti na základě několikatýdenního pobytu.

V rakouské nemocnici jsem strávila týden, v české týdny tři.

V rakouské jsem se ocitla rovnou ze sjezdovky, respektive z vrtulníku, respektive z operačního sálu, kde mi namontovali vnější fixátory.

To první, co se mnou přišli projednat, bylo snídaňové menu. Přeji si kávu, nebo čaj? Chci chleba, nebo pečivo, nebo raději musli? Šunku, nebo sýr.

Obědy jsem si už nevybírala, ale ani nebylo proč:

4 chody: polévka,hl. chod: např. kapr nadívaný špenátovou nádivkou se sýrem, k tomu rizoto s červenou řepou, salát se zálivkou a na závěr dezert: mascarpone s banánem a čokoládou nebo tiramisu s malinami. 

Jídlo bylo velmi příjemné, ale podstatná je lékařská a ošetřovatelská péče.

Alespoň jednou za hodinu se sestra stavila, zda nám něco nechybí. A při vstupu zásadně KLEPE. V noci nerozsvěcí, ale vystačí si s baterkou.

A téměř neustále se mě ptají, jestli nemám bolesti. 

"Haben Sie ein Schmerz?"

A já je nemám. Vůbec. Asi za to mohou ty kapačky, které dostávám dvakrát denně. 

Nevím, co v nich kape, ale účinkuje opravdu 24 hodin.

A sestry jsou neustále milé. Dokonce i když utírají člověku zadek, nebo popáté převazují ránu.

Ta "moje" za mnou vyběhne ještě před nemocnici, aby mi popřála při odjezdu všechno nejlepší.

A na cestu mi dají svačinu😉.

Přejezd do české nemocnice začíná už na chodbě. Nechají mě ležet přímo u vchodu, kde táhne. Bez deky, jen v noční košili. Na příjmu jsou tři sestřičky a pan doktor. Zatímco je potřeba převázat ránu, vyslechnu si, že je to hrůza, protože to nejde, že je ta práce nebaví a půjdou dělat něco jiného, protože ty pacoše už nemůžou.

Ležím pod nimi a doufám, že mě brzy odvezou.

Na oddělení už na mě čekají. Jen s večeří nepočítají - nebyla jsem tam ráno. Naštěstí mám svačinu. A vlastně jsem o nic nepřišla. Za 24 dnů, které jsem strávila v české nemocnici, jsme měli 20x!!!!! sekanou.

A také noha přichází k sobě a začíná bolet. Poprvé od operace. A ne naposledy. 

Protože v Čechách se léky proti bolesti dávají, až když začne rána bolet.

Ráno požádám, jestli bych se mohla vykoupat. "Ale to se musíte den předem objednat!" 

Na vykoupání? Tak nic. 

Nakonec jsem se naučila, že musím využívat návštěv, abych se mohla vykoupat nebo třeba  uvařit čaj. Moje potřeby se smrskly na minimum. I tak u některých sester mám pocit, že obtěžuji.

Je zajímavé, že stačí pár takových, aby člověku zkazily dojem z celého oddělení. A je to škoda. Protože jsem měla možnost poznat i pár milých, pozitivních, pracovitých a vstřícných.

Co říct závěrem? 

Přála bych si personál jako v rakouské nemocnici, ale nevím, jestli cestou, jak toho docílit, je zvýšení mezd, vyšší počet personálu, nebo něco úplně jiného.

A tak si zatím budu vzpomínat na pobyt v rakouské nemocnici a přát si, abych nemusela znova do české nemocnice.

Jaké jsou vaše zkušenosti s českým zdravotnictvím? 

Dobré? Výborné? Nebo ne úplně 100%?

Rozhodně si ale užívejte tyto krásné jarní dny.

Vaše Ilona