úterý 20. června 2017

Šila jsem

svatební šaty.


Pro nevěstu.

 
Navymýšlené jsem to měla krásně. V lednu vybereme látky, pak si v klidu připravím zkušební model a můžu se pustit do vlastních šatů.
Času spoustu.
Jenže do toho přišla ta má noha a s tím dlouhý pobyt v nemocnici a  následně poměrně velká indispozice.
Výzva je výzva a já se nevzdám.
Sice jsem občas vypadala jako Meresjev, když jsem se plazila kolem pětimetrových pruhů látek. 
Občas jsem nevěděla, jak ulevit zlomené noze.
Občas jsem měla pocit, že jsem přirostla k pracovní židli na kolečkách.
ALE!!!!
Dala jsem to.

 
 

Vymyslela jsem krátké krajkové šaty ke kolenům a přes ně dlouhá hedvábná sukně do vlečky, aby si nevěsta, až bude mít dlouhého dost, mohla odložit sukni, a přesto zůstat ve svatebním.
A tady už vidíte, jak má snaha dopadla:

Fotka uživatele Iva Wimmerová.
poslední úpravy

Fotka uživatele Iva Wimmerová.
konečná verze

Fotka uživatele Michala Traplová.
jedna v krátké variantě

Mějte krásný večer.
Vaše Ilona

neděle 18. června 2017

Vdala



se mi dcera.


 Fotka uživatele Iva Wimmerová.


Jsem z toho celá naměkko.
 A nejen proto, že jsem stihla ušít šaty.

Fotka uživatele Iva Wimmerová. 

Ale měli to překrásné. Od místa, kde se svatba konala, až po program, který pro nás vymysleli.

 
 Fotka uživatele Iva Wimmerová.
 Fotka uživatele Iva Wimmerová.

Fotka uživatele Iva Wimmerová.

Ze mě se stala za poslední měsíc téměř profesionální plačka - rozbrečí mě teď téměř cokoliv. 
I když to na té fotce nevypadá😉


A snad se tím pro mě uzavírá trochu trudná kapitola mého sociálního vyloučení, do kterého jsem se uzavřela po úrazu.

 

Fotka uživatele Iva Wimmerová.

 Fotka uživatele Iva Wimmerová.

 Fotka uživatele Iva Wimmerová.
 Fotka uživatele Iva Wimmerová.
Fotka uživatele Iva Wimmerová.

Sluší jim to.
 Tak ať jim to štěstí vydrží.

P.S. Na svatbě jsme dostali jeden dárek i my:

(11. týden)
A pak ze mě nemá být plačka.....:-)

Mějte i vy krásný den.
Vaše Ilona

úterý 4. dubna 2017

Carrot cake

Sice jsem imobilní, ale naštěstí mi nohy částečně nahrazuje vozík, se kterým se v přízemí dá dobře fungovat.
A tak došlo i na pečení.
Protože sladké mám ráda.
Uklidňuje.
Tedy aspoň mě:-)
Tentokrát přišel na řadu carrot cake.

 

Co budeme potřebovat?

4 hrnky nastrouhané mrkve
1-2 hrnky nastrouhaných ořechů
1 hrnek rozinek
2 hrnky mouky polo -
2 hrnky cukru
1 lžička vanilkového extraktu
5 vajec
1 prdopeč
2 lžičky sody
2 lžičky skořice
1/4 lžičky nastrouhaného muškátového oříšku

Vyšleháme vajíčka, cukr a extrakt, pak přidáme suché příměsi + olej, nakonec mrkev, ořechy, rozinky.
Upečeme v troubě při 175°C cca 1 hodinu v dortové formě o průměru 33 cm.

Než korpus vystydne, připravíme náplň:
 2 kelímky mascarpone
2 kelímky šlehačky alespoň 33%
3 lžíce moučkového cukru
vanilka

Šlehačku vyšleháme dotuha, lehce vmícháme mascarpone, přidáme cukr a vydlabanou vanilku.


Vychladlý dort rozřízneme na třetiny, první část potřeme třetinou krému, přiklopíme druhou částí a potřeme druhou třetinou krému, přiklopíme poslední částí a potřeme zbytkem krému.





Dobrou chuť.

Mějte krásný den ( i když u nás uplakané)
Vaše Ilona

sobota 1. dubna 2017

Několik, čistě subjektivních, srovnání

české a rakouské nemocnice.
Toto srovnání vychází jen a pouze z mé vlastní zkušenosti na základě několikatýdenního pobytu.
V rakouské nemocnici jsem strávila týden, v české týdny tři.
V rakouské jsem se ocitla rovnou ze sjezdovky, respektive z vrtulníku, respektive z operačního sálu, kde mi namontovali vnější fixátory.
To první, co se mnou přišli projednat, bylo snídaňové menu. Přeji si kávu, nebo čaj? Chci chleba, nebo pečivo, nebo raději musli? Šunku, nebo sýr.
Obědy jsem si už nevybírala, ale ani nebylo proč:
4 chody: polévka,hl. chod: např. kapr nadívaný špenátovou nádivkou se sýrem, k tomu rizoto s červenou řepou, salát se zálivkou a na závěr dezert: mascarpone s banánem a čokoládou nebo tiramisu s malinami. 
Jídlo bylo velmi příjemné, ale podstatná je lékařská a ošetřovatelská péče.
Alespoň jednou za hodinu se sestra stavila, zda nám něco nechybí. A při vstupu zásadně KLEPE. V noci nerozsvěcí, ale vystačí si s baterkou.
A téměř neustále se mě ptají, jestli nemám bolesti. 
"Haben Sie ein Schmerz?"
A já je nemám. Vůbec. Asi za to mohou ty kapačky, které dostávám dvakrát denně. 
Nevím, co v nich kape, ale účinkuje opravdu 24 hodin.
A sestry jsou neustále milé. Dokonce i když utírají člověku zadek, nebo popáté převazují ránu.
Ta "moje" za mnou vyběhne ještě před nemocnici, aby mi popřála při odjezdu všechno nejlepší.
A na cestu mi dají svačinu😉.
Přejezd do české nemocnice začíná už na chodbě. Nechají mě ležet přímo u vchodu, kde táhne. Bez deky, jen v noční košili. Na příjmu jsou tři sestřičky a pan doktor. Zatímco je potřeba převázat ránu, vyslechnu si, že je to hrůza, protože to nejde, že je ta práce nebaví a půjdou dělat něco jiného, protože ty pacoše už nemůžou.
Ležím pod nimi a doufám, že mě brzy odvezou.
Na oddělení už na mě čekají. Jen s večeří nepočítají - nebyla jsem tam ráno. Naštěstí mám svačinu. A vlastně jsem o nic nepřišla. Za 24 dnů, které jsem strávila v české nemocnici, jsme měli 20x!!!!! sekanou.
A také noha přichází k sobě a začíná bolet. Poprvé od operace. A ne naposledy. 
Protože v Čechách se léky proti bolesti dávají, až když začne rána bolet.

Ráno požádám, jestli bych se mohla vykoupat. "Ale to se musíte den předem objednat!" 
Na vykoupání? Tak nic. 
Nakonec jsem se naučila, že musím využívat návštěv, abych se mohla vykoupat nebo třeba  uvařit čaj. Moje potřeby se smrskly na minimum. I tak u některých sester mám pocit, že obtěžuji.
Je zajímavé, že stačí pár takových, aby člověku zkazily dojem z celého oddělení. A je to škoda. Protože jsem měla možnost poznat i pár milých, pozitivních, pracovitých a vstřícných.

Co říct závěrem? 
Přála bych si personál jako v rakouské nemocnici, ale nevím, jestli cestou, jak toho docílit, je zvýšení mezd, vyšší počet personálu, nebo něco úplně jiného.

A tak si zatím budu vzpomínat na pobyt v rakouské nemocnici a přát si, abych nemusela znova do české nemocnice.

Jaké jsou vaše zkušenosti s českým zdravotnictvím? 
Dobré? Výborné? Nebo ne úplně 100%?

Rozhodně si ale užívejte tyto krásné jarní dny.
Vaše Ilona

úterý 28. března 2017

Letošní zimu

jsem si opravdu užila.
Beze zbytku.
V závěru vyšperkovanou výjezdem do Alp.

 

Máme ten kout u St. Johannu in Tirol rádi.

 

Rychle dojedeme.
Málo lidí.
Krásně upravené tratě nejen na sjezd, ale i na běžky.
Prostě značka ideál.


Ale všeho dočasu.
Zlomila jsem si nohu.
Poprvé. A blbě. A hodně blbě.
Na několikrát.
A pro jistotu obě kosti. 
I vrtulníkem jsem letěla ( nic si z toho nepamatuju😒)
První operace ještě v Rakousku.

 

Další už v Čechách a čekání na tu definitivní

 

Dlouhé, předlouhé čekání na to, až otok aspoň trochu poleví.
Celkem to vydalo na několikatýdenní pobyt v nemocnicích.
Tak dlouho jsem v nemocnici byla poprvé a upřímně doufám, že také naposledy.

 


Bez počítače.
Bez signálu.
Zato s bolestí a nejistotou.
No, ale operace proběhla a lékaři jsou spokojení.

 

Já zatím ne - úpím nad oteklou nohou, bolestí a vlastní neschopností se o sebe postarat.
A tímto také omlouvám svou delší nepřítomnost a slibuji, že se polepším.


Letošní jarní sezonu vystřídalo kolo toto elegantní vozítko.

Užijte si krásný, už jarní den.
Vaše Ilona

pondělí 6. února 2017

Zimní Krušnohoří

Já vím, že je to trochu monotématické, ale když ono se tomu nedá odolat.
Krušné hory v zimě.
Zvykám si pomalu a obtížně, ale tohle je jedna z věcí, které mi to usnadňují.
 
  




 



 




 

 

 



 


 


 

 

 

 


Toto vše mám projeté, prožité a zapsané ve svých svalech😉

Mějte krásný den
Vaše Ilona