Konec

je nezadržitelně tady.

Studánka přestává být mým dočasným domovem a čtyři týdny jsou fuč.

Je čas vrátit se do každodenní reality.

Poslední procedura, poslední procházka, poslední posezení u kávy.

Naštěstí počasí nám ukazuje svou vlídnou, letní tvář.

Trochu smutku, nostalgie, velké těšení se DOMŮ.

A taky trochu obavy, co všechno se doma odložilo a měsíc na mě čeká:-)

Drnčení a vibrování telefonu v posledních dnech mi dává na srozuměnou, že mě čekají rušné, všední dny.

Září začíná být nabité schůzkami, termíny, objednávkami, kontrolami.

A já doufám, že to, čím mě lázně nabily, vydrží co nejdéle.

Protože začínám znovu a jinak.

Ale o tom až příště.

Mějte krásné babí léto.

A držte mi pěsti.

Budu to potřebovat:-)) 

Vaše Ilona

Všechno je jinak.

Už jsem měla být doma.

S mužem, kočkami, zahradou.........

Ale zůstávám o týden déle.

Jen těch peripetií jsem mohla být ušetřena...

A do Studánky dorazilo pravé léto. 

Tropy.

A návštěvníci.

 

Tak my si daly s kolegyní údolí Bílé Opavy po žluté a po modré zpět.

Autoportrét:-)

 

I tady bylo plno.

A vedro.

Teď i s obličejem:-))

 

Tak teď sedím v kavárně.

Před sebou deci bílého vína.

A užívám si konečně zasloužený klid.

Vám ho přeju také.

Vaše Ilona

 

P.S. Už se těším domů.

P.P.S. Poslední dny tu jsou velmi příjemné a milé:-))

Poslední výlet

Ve čtvrtek mi končí zdejší pobyt, a tak jsem chtěla neděli využít k ještě jednomu výletu.

Tentokrát do civilizace, protože na celý den předpovídali déšť.

Ten se opravdu dostavil.

Už cestou mě několikrát zastihla taková průtrž, že nezbývá než zastavit a počkat.

Nakonec se ale Olomouce dočkám.

Pořád v dešti, ale obrážím kostely - sv. Mořice ( tady se zrovna koná bohoslužba, tak neruším a potichu se vytratím postranním vchodem),

Panny Marie Sněžné,

obří barokní kostel sv.Michala,



kde si připadám nicotná,

 

a končím evangelickým kostelem.


zdroj všech fotografií

Samozřejmě nemohu minout Sloup Nejsvětější Trojice a nechat se vyfotit u olomouckého orloje.

A protože se počasí stále neumoudřilo, fotit se nedá, já jsem trochu vymrzlá, zamířím kam?

No přeci do kavárny.

Na doporučení Café La Fée.

Sice nerozumí, když požádám o café au lait, ani neznají french press, ale nakonec se domluvíme.

Prostředí mě opravdu přenese do pařížského bistra a já usedám na terásku ve vnitrobloku, 

 

kde si pochutnávám na místním quiche a popíjím kávu, zatímco kolem zuří další průtrž, která méně otužilé zahání dovnitř.

 

Ale každá legrace má svůj konec a já se zvedám, vydávám se zpět k autu a mířím vstříc svým posledním dnům ve Studánce.

Mějte krásný začátek nového týdne.

Vaše Ilona 
 
P.S. Delegace čínských soudruhů dětí se s námi rozloučila.
Do Studánky se vrátí poklid.

Na sobotu

slibují nejhezčí počasí týden.

No, nevím.

Po ránu se nad námi táhnou cáry mlh a oblačnosti a na slunečný den to zatím nevypadá.

Ale stejně vyrážím na výlet.

Protože Studánka se o víkendu rozroste o stovky další výletníků a návštěvníků.

Cestou vzhůru míjím kilometry zaparkovaných aut jako korálků navlečených na šňůrce.

Tentokrát vyrážím sama a těším se.

Hned na prvním odpočívadle zaparkuji, abych zjistila, zda v místním lese rostou houby.

Rostou.

A dost.

Jen fotogenických je málo.

 

A těch, co znám, ještě míň.

Musím se naučit holubinky.

Ale nakonec i na mě se usměje štěstí a pár hříbků si odnáším i já.

A než vyjdu z lesa, umoudří se i počasí.

Další cíl - Rejvíz.

Přírodní rezervace s největším moravským rašeliništěm.

A mechovým jezírkem.

Pro mě ale zklamání.

Ani Václavák by se nemusel stydět za takovou návštěvnost.

I v tomto se dá absolvovat výlet.Když vám nedojde, jak bude cesta dlouhá a jakým terénem se jde...

Davy proudí oběma směry a najít chvilku, kdy nikoho nemíjím, se rovná zázraku.

Fakt jsem tu byla:-)

Proto na zpáteční cestu k autu volím les.

A dobře dělám.

Borůvky tu jsou tak veliké, že neodolám a musím si jich nasbírat, co to jde.

Naštěstí nikoho nezdržuji...

Zato jsem jak prase - špinavé ruce, nohy, halenka i kalhoty. 

Klasika.

Nevadí. 

Převléknu svetřík a pokračuji v krasojízdě.

Směr Zlaté Hory.

 Ty by si zasloužily celý den.

 

 

Ten ale nemám, tak si vybírám zlatorudné mlýny, 

 

kde se koná...

 

....MISTROVSTVÍ České a Slovenké republiky v rýžování zlata.

Což obnáší....HROMADU lidí.

 

Dneska už davy nechci, tak rychle pryč.

A mířím ke kostelu Panny Marie Pomocné.

Cesta neskutečná, vjedeme do lesa, kterým vede zchátralá silnička.

Nikde nikdo (konečně:-)!)

A najednou se před vámi na mýtině objeví moderní sakrální stavba.

 

Krátká procházka kolem a už mířím zpět do Studánky.

Mám toho pro dnešek dost - podle krokoměru jsem nachodila 20000 kroků a večer mě čeká ještě další z koncertů.

Dnešní den byl náročný.

Vaše Ilona

Letní lázně

 

Místo, kudy protéká život každého lázeňského hosta.

 

Secesní budova impozantní světelnosti s hlubokými křesly i kavárenskými stoly.

Denně tu potkáte davy lidí.

Někteří míří na terapii v bazénu, jiní na masáže, do koupelí.

Odehrávají se tu schůzky, dostaveníčka, setkání.

 

A řada z nás tu tráví čas mezi procedurami u kávy, horké čokolády či nějakého zákusku.

Poskytuje nám zázemí i pro virtuální připojení s okolním světem, takže tu najdete hlavy skloněné u monitorů, jak se snaží vyhledat „nutné“ informace ve svých médií.

Moje oblíbené místo - trochu stranou, s dobrým připojením a výborným přehledem po celé místnosti:-)

Tady se vyskytuji každý den minimálně jednou a málokdy odolám místním dobrůtkám.

Tak který tobude dnes?

 Ale utěšuji se tím, že mám tolik pohybu, že si sladkou odměnu zasloužím.

Tak snad mám pravdu a nevrátím se domů jako kulička:-))

Protože lázně disponují také zázračnou váhou, na které má každý  o pár kilo míň:-))

Mějte krásný den.

Vaše Ilona

 

P.S. Po několikadenním trápení zažívám dnes zase klidný a ničím nerušený den.

P.P.S. Večer nás hudbychtivé čeká Vivaldiho Čtero ročních období. 

Těším se.

Neděle je

odvozena od slova nedělat, ale my jsme se rozhodly i neděli strávit aktivně.

Výletem na Dlouhé Stráně.

Přečerpávací nádrž na výrobu elektřiny leží v nadmořské výšce, vypadá, jako by ji vytvořili mimozemšťané.

Zatím jsem ji vždy viděla jen z dálky a byla jsem zvědavá, jaký dojem na mě udělá zblízka.

Dnes nás nezdržovaly žádné procedury, vydaly jsme se na cestu brzy.

Cestou na nás vykoukla cedule Velké Losiny.

To musíme vidět.

Projít si.

 

Pokochat se.

A stálo to za to.

Popojedeme o pár metrů a čeká na nás papírna na výrobu ručního papíru.

A dnes s doprovodným programem.

Je téměř naší povinností si vyzkoušet tisk, nechat si napsat kaligrafický nápis, vyrobit obálku…

Prostě si vyzkoušet, co ruční výroba obnáší.

A rovnou se naobědvat a posilnit na další cestu.

Kouty pod Destnou.

Výchozí místo naší dnešní mise.

Nahoru lanovkou, 

pak autobusem a jsme u vodní nádrže.

Krásně vidíme na Praděd, odkud jsem dosud Stráně viděla jen zdáli.

Moje představa se naplnila.

To musí mít ještě jiný význam, než jen prostor pro vodu.

 

 zdroj

Tajná laboratoř? Mimozemská základna? Skrytá startovací dráha?

  

zdroj

Asi nic z toho, ale kousek mé fantazie si myslí své.

Obejít dva kilometry kol dokola.

A jdeme na to.

Dolů se dostaneme na KOLOBĚŽKÁCH!!!

Čeká nás 17 kilometrů.

Nejdelší sjezd v republice-

Krásnou silničkou bez aut, kolem dolní nádrže, 

 

kterou plní místní potůček, 

odkud se voda přečerpává do horní nádrže, 

aby se z ní následně vyráběla elektrická energie.

Pokračujeme kolem potoka k dolní stanici lanovky, kde je náš cíl.

Parádní jízda!

Úúúúžasný zážitek – jestli se někdy dostanete poblíž, určitě si to nenechte ujít. 

Stojí to rozhodně za to a zvládne to vážně každý.

Prožila jsem víkend nabitý adrenalinem, zážitky a novinky.

Doufám, že i Vy jste během víkendu zažili něco úžasného.

Vaše Ilona