V noci mohutně zapršelo.

Ráno nás probudilo ocelově šedou oblohou a lehkým mrholením.

Ale rozhodnuta věřit Norům v předpovědi, naplánovala jsem si první výlet:

Ovčárna - Praděd - Barborka - údolí Bílé Opavy - Karlova Studánka

cca 15 km

Nahoru jsem se nechala vyvézt autobusem, který nás vyklopil do husté mlhy, slušného větrna a množství lidí.

 

Tedy, normálně je tu prý tady nabito, ale dnes se přidali ještě závodníci na kolečkových lyží.

Leč vyzbrojena dobrou náladou, optimismem a vírou v Nory jsem se vydala vzhůru.

Hned na začátku mi hýždě a stehna daly najevo, že se včera v posilovně neflákaly, ale postupně bolest otupěla, aby se ozvala zase těsně před cílem. 

Mlha a oblačnost cestou opravdu ustupovala, takže pod vrcholem Pradědu už jsem šla do trička

a kochala se rozhledem do daleka.

Potěšeně jsem ochutnala borůvky a sledovala dozrávající brusinky.

Těšila se pohledem na pole plné vřesu.

A radovala se, že jsem si vybrala cestu, kde jsem nepotkala ani živáčka.

 

Někdy ignorovat značky se vyplatí:-)

Nechala jsem se vyvézt i na ochoz ve výšce 72 metrů a prohlédla si i vzdálenější pamoramata:-))

A cestou dolů jsem nemohla minout Barborku, která patří mezi vyhledávané turistické cíle.

Tady jsem si pochutnala na pivu a nepochutnala na kulajdě - fakt už jsem jedla povedenější:-( Ale hlad je nejlepší kuchař, i když tady nejspíš kuchaře vyměnili.

Údolí Bílé Opavy je hluboce zařízlé do dvou úbočí a většinu cesty říčku pouze vnímáte pomocí sluchu. Jen občas a na chvilku se vám ukáže a zase se rychle schovává.

 

Cestě je dobré věnovat pozornost, protože tě čekají kmeny, klouzavé kameny, vymletiny

 

 a občas mostky.

 

Čím víc se člověk blíží do údolí, voda se objevuje častěji a taky cesta se stává schůdnější.

A před Karlovou Studánkou je už zkrocená zcela.

A já cítím nohy a chodidla a těším se na hodně teplou koupel.....

Mějte krásný večer

Vaše Ilona

P.S. Vydat se na túru po masáži není nejlepší nápad!!