Cesta do Středohoří - Bořeň

Sice jsme teď nějakou dobu pauzírovali, ale idea poznávání Středohoří neumřela.

Stále žije.

A tak  na nás čekala ikonická hora Bořeň.

 

Máme ji skoro za rohem.

výchozí bod - hospoda, která je stále zavřená

A téměř z jakéhokoliv místa zřetelně viditelný. 

 

Je to prý významný znělcový útvar a bývá díky stejnému složení srovnáván s Ďáblovou horou ve Wyomingu.

 

Pro mě to je ale především vrch, který dobýt stálo dost sil.

Protože se jde do kopce, do kopce a stále do kopce.

Stále, pořád a furt.

Občas pomáhají přírodní schody, ale stejně je to pořád nahoru.

Ovšem postupně se otevírající výhledy za tu útrapu opravdu stojí.

A taky množství květeny.

 

 

A když stanete na samém vrcholu, 

 

rozcestník na samém vrcholu nám už moc neprozradí

je rozhled omračující.

Dech beroucí.

Překrásný.

Dolů to jde o poznání snáz, i když kolena o sobě dávají vědět.

Ale nejlepší je závěr našeho výletu.

 

Razím názor, že každý výlet musí být zakončen gastronomickým zážitkem.

Protože odměny jsou nutné.

A za takové výkony dokonce velmi nutné.

 

A naše sladká tečka čekala v lázních Kyselka.

 

A v místním parku 

 

stojí Lesní kavárna.

Na úžasném místě, s příjemným personálem a výtečných štrůdlem s vanilkovou omáčkou a šlehačkou.

 

Umíte si představit lepší konec výletu? 

 Mějte krásný večer.

Vaše Ilona