DIY / Jak se rodí police

Nevím, jak to máte vy, ale já, když něco dělá, končím pokaždé jako prase.

Na začátku si pokaždé říkám, že jdu jen něco málo přetřít, probrat, navrtat....... a končím vždy v takovém stavu, že jediná cesta musí vést rovnou do koupelny.

Nerozumím tomu, jak někdo může pracovat manuálně několik hodin nebo celý den a vypadá pořád jako ze škatulky.

Trochu jim to nevěřím a podezírám je z toho, že se někde tajně převléknou.

Jinak se to totiž nedovedu vysvětlit.

Nicméně navzdory mé neschopnosti zůstat při práci čistá se mi povedlo dokončit police do pracovny.

A jsem tím pádem o krůček blíž k tomu, aby pracovna/nepracovna vypadala podle mých představ.

A já si konečně mohla přestěhovat některé ze svých materiálů na tvoření na nové místo.  

A překvapivě bylo s policemi více práce, než jsem původně počítala.

Je ovšem pravda, že jsem si ji dost přidělala sama.

Na začátku mi manžel nařezal prkna na dvě dvoumetrové police.

 

Ta bylo potřeba sbrousit. 

 

Pak natřít nabílo.

 

Pak jsem ale zjistila, že tak se mi to nelíbí.

Takže opět sbrousit.

 

A natřít pouze lehce, aby zůstala čitelná kresba dřeva.

 

Pak přišly na řadu nosníky. 

To růžové nářadí mě moc baví.

 

Nejvíc, když přijde řemeslník, který se dožaduje třeba šroubováku, a já mu přinesu toto.

Ten obličej pokaždé bych vám přála vidět:-)

Ale navzdory barvě je to nářadí pořádné a slouží už řadu let.

A konečně jsou police na místě.

 

Zatím jenom dvě.

Na třetí se teprve bude pracovat.

A neptejte se mě, proč nešly všechny tři najednou.

Nevím.

Asi mi vypadl mozek, když jsem to plánovala.

Nebo mám ráda práci na etapy (TO TĚŽKO!!)

No PROSTĚ jsem to nějak nedomyslela.

A jednu polici budu muset (HOLT) udělat sólo.

 

A ještě jednou přetřít, tentokrát už na místě.

Teď už můžu nastěhovat své věci na nové místo.

 

Zaplnit je bylo otázkou chvilky:-))

Možná proto, že jsem na to tak dlouho čekala.

 

Rybičku pro štěstí (chudák, dnes už trochu zdevastovanou) jsem dostala před lety od kolegyně a provází mě stále.

 

Původní knihovna se proměnila v galerii látek.

 

Žehlička - nezbytný průvodce každé švadlenky.

A nastavitelná panna byl vysněný dárek,který jsem si koupila před několika lety a nedám na ni dopustit.

Nechápu, jak jsem mohla šít oblečení bez ní.

V další etapě mě čeká vymyslet, čím zaplnit prázdnou zeď na tím novým rozkládacím gaučem.

 Zatím se tu v rohu krčí dvě překrásné skici.

 Jsou k loutkové hře Princezna Koloběžka z Rozmáňa.

Ráda bych je doplnila dalšími obrázky.

Možná z mého života.

Možná nějaké fotky.

Možná.....

Nevím, ale už se mi hromadí rámy, do kterých je budu moct dát. 

Zatím se raduji z toho, že jsem se zase o kousek víc blížila k mé vysněné pracovně.

Přeji Vám krásný den a ať se vám také splní nějaké přání.

Vaše Ilona