O samotě

Než jsem se přestěhovala, byla jsem zvyklá na velmi čilý a rušný společenský život.

Posezení s kolegyněmi.

Setkávání s kamarádkami.

Každodenní svěřování se.

Dlouhé povídání.

Sdílení.

Brala jsem to jako samozřejmost.

 A když jsme začali mluvit o mém přestěhování, čekala jsem, že takový život budu mít i v mém novém domově.

Ukázalo se, že to byla naivní představa.

Zaskočilo mě, že seznamování je mnohonásobně těžší.

Respektive seznamování mi jde stále dobře.

Ale to je tak všechno.

Sbližování je pomálu.

 

Tak se učím samotě.

Pro někoho, kdo má potřebu se svěřovat 100krát denně, je to náročné.

Jde mi to dost těžce.

Jde mi to dost obtížně.

Ale našla jsem odreagování při práci na zahrádce.

Začala jsem víc šít.

Začala jsem víc číst.

A začala jsem psát tento blog.

A uvědomuju si, jaké jsem měla štěstí, že jsem tu blízkost mohla zažít. 

Mějte krásný den.

A děkujte za každou kamarádku, která vás provází životem.

Vaše Ilona