Moje první taška

Touha ušít si vlastní tašku mě provází hodně dlouho.

 

Mít něco originálního, co nemá nikdo jiný.

Něco, co bude mít otisk mé osobnosti.

Pokud jste stejně jako já vyrůstali před rokem 89, bylo šití vlastně hlavní záchranou, jak mít na sobě něco aspoň trochu nositelného.

Umět šít, plést, háčkovat se rovnalo výhře v loterii.

Učila jsem se pokus - omyl.

A podle toho to taky vypadalo.

Pak přišla Burda.

V ruštině.

Ale už bylo veseleji.

Výsledky byly nositelnější. 

I když kombinace puberta - netrpělivost - cizí jazyk kvalitě dávaly stále na frak.

krátká verze

A vlastně až teprve nyní se začínám učit řemeslo.

Asi na to mám konečně čas.

A možná i trpělivost.

Dřív byste mě něco došívat ručně viděli jedině, kdybych u hlavy měla samopal.

Dneska to dělám RÁDA.

Asi fakt stárnu:-/

Ale zpátky k tašce.

dvojitá ucha

Loni jsem jela poprvé do lázní.

ať je hned pěkně vědět, komu patří

Znáte tu směs těšení, strachu a nejistoty?

A řešila jsem, co všechno budu asi s sebou potřebovat.

Stejně jsem si psala o balík.

A na zimní bundu v srpnu jsem FAKT nepomyslela!!

Ale určitě jsem věděla, že potřebuju dost velké žebradlo na všechny ty věci k přenášení.

kapes není nikdy dost

Župan, plavky, ručník, fén, věci na cvičení, pití, knížka, brýle, peněženka..... a spousta dalších ženských nezbytností.

Tak jsem si vymyslela tašku.

velikost - dostatečná

Dost velkou, aby to všechno pobrala.

Dost neutrální, aby se ke všemu hodila.

Dost osobní, aby  bylo vidět, že patří ke mně.

A překvapivě neposloužila jen v lázních, ale hojně ji využívám i dál.

Někdy se to prostě povede.

Vaše Ilona

P.S. Ten smeták  Mikeš dostatečně neoceňuje moc péči. 

Klidně zdrhnul!

Jako by nevěděl, že je to pro jeho dobro:-)) 

P.P.S. Žádné další úrazy se v rodině zatím neobjevily, ale přemýšlím, že bych měla překontrolovat pojistky.

P.P.S. A na zahradě převládá žlutá:-))

Zbožňuji jaro!