Ovdověla jsem záhy.
Příliš brzy.
První dny poté si vůbec nepamatuju.
Ale najednou se ve dveřích objevilo dvoumetrové chlapčisko.
Sbalilo mne a tříletou Ivanku a odvezlo nás do Prahy.
Otevřel další dveře a tam stála krásná, opálená holka.
A za ní holčička o trochu starší než Ivanka.
Roman zavřel dveře a zdrhnul.
Chlap.
A ubrečená ženská a malé dítě po zbytek prázdnin zůstaly na hrbu Lence.
Tak jsme se seznámily.
Naši muži spolu pracovali a stále plánovali, jak se sejdeme.
Někdo zdědí chalupu.
Oni zdědili mě.
A Ivu.
Holky jedináčci vyrůstaly jako víkendové sestry.
Obdivuju ji.
Za to, že a jak to tehdy zvládla.
Za to, jak život zvládá.
Za to, jak zvládá mě.
Za to, jak je připravená kdykoliv pomoci.
Prostě Lenka.
Souputnice.
A tohle byl dárek k narozeninám, kterým jsem to chtěla vyjádřit.
Přeju krásnou sobotu a taky takovou Lenku ve Vašich životech.
Vaše Ilona
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš milý komentář. Jsem ráda, že jste navštívili můj blog a přeji krásný den. Ilona