Janu.
Už moře let.
Pracovaly jsme spolu.
Tak jsme se seznámily.
Obě matky malých dětí.
Obě vdovy.
Za ta léta jsme obě ušly velký kus cesty.
Jsme každá úplně jiná.
A dnes nás dělí i kilometry.
Ale kamarádství zůstává.
Je to ten nejpohodovější člověk, jakého znám.
Sluníčko, které vám prozáří i ten nejpochmurnější den.
Nevím, jak to dělá, že ji to optimistické naladění vydrží.
Navzdory osudu.
Navzdory zdraví.
Ta kabelka je malým poděkováním za to, že jsem měla čest ji poznat a stát se její kamarádkou.
Miluje černou barvu. A trochu bílou.
A já bych ji nejraději zahalila do barev.
Tak jsem se pokusila ty barvy tam aspoň trochu propašovat.
Mám ji ráda.
Myslím Janu:-)
I když ta kabelka se mi taky líbí:-))
A jak jste na tom s přátelstvím Vy?
Vaše Ilona
Na opačném konci republiky mám svoje druhé já,část mě samé. Občas se titulujeme: částečko. Seznámil nás asi před 15lety náš společný přítel, který si tipnul, že bychom si mohly rozumět. Obě matky početných rodin s dětmi téměř stejného věku. Od té doby se navštěvujeme několikrát do roka a každou chvíli píšeme maily. Máme spoustu společných zážitků, jedna druhou podporujeme v těžkých chvílích. Jsem ráda, že ji mám- a Saška to určitě cítí stejně.
OdpovědětVymazatděkuju.
VymazatJe vidět, že rozumíš tomu, jak důležitým člověkem pro mne je.
A nevadí ani ty kilometry.
Je fajn mít někoho takhle blízkého:-))
ahoj, líbí se mi tvůj příspěvke
Vymazat