Až do svých padesáti jsem si myslela, že mám měkké a křehké nehty.
A smiřovala jsem se s tím.
I s tím, že se nikdy nebudu pyšnit nehty alespoň průměrné délky.
S tím, že nebudu moct laky alespoň jemných barev.
O barevných divočinách jsem si mohla rovnou nechat jenom zdát.
Pak jsem ovšem poznala profesionální manikúru.
V padesáti!!
Kosmetiku pravidelně navštěvuji od šestnácti (díky, bouřlivá puberto).
Pedikúra přišla později, ale následně se i ona stala nedílnou součástí mých rituálů.
Ale manikúra měla pro mne odér něčeho frivolního. Zbytečného. Marnotratného.
Naštěstí dnes už vím, že jsem žila v bludu a děkuji tímto paní Prachařové zde, že má se mnou svatou trpělivost.
Díky ní jsem mimo jiné zjistila, že mé nehty nejsou křehké a měkké.
Ony jsou dehydrované,
vysušené,
NEDOMAZANÉ.
A tak mažu.
A mažu.
A mažu.
Ale to znamená, že mám velkou spotřebu krémů.
Že ty krémy jsou všude.
A že ty tubičky nejsou většinou moc estetické.
A hledala jsem nějaké přijatelné řešení.
ZÁSOBNÍK NA MÝDLO
Pak už to bylo snadné.
Chci jednoduchý tvar.
Chci porcelánovou nádobu s nerezovými prvky.
A chci, aby se mi líbila.
Teď je pro mě mazání dvojnásobná radost -
dopřávám svým rukám
a ještě se na mazadlo hezky kouká
a není opatlané od toho, jak se snažím zavřít tubu těma čerstvě namazanýma rukama.
Svět je zase o něco veselejší.
Přeju i Vám krásný den a příjemný víkend.
I.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš milý komentář. Jsem ráda, že jste navštívili můj blog a přeji krásný den. Ilona