Povelikonoční

úterý.

 

Venku krásně svítí sluníčko, ale taky mohutně pofukuje.

Už jsem musela zvednout všechny džbány s velikonoční výzdobou. 

 

A pomalu se dostávám z velikonočního shonu.

Snažila jsem se vše pojmout pohodově, ale stejně se mi povedlo se unavit.

Jsem z toho smutná, doufala jsem, že už si můžu dovolit jistou zátěž, když si uhlídím míru, ale zatím to tak nevypadá.

A přitom mi vše dělá radost.

Zahrada se pomalu probouzí ze zimního spánku a daří se mi ji poklízet. Včera přišly na řadu konečně růže, ale nevím, jak na to ostříhání zareagují. 

Díky mírné zimě začaly rašit hodně brzo, ještě jsem se bála je ostříhat. 

Mezitím dost napučely a do toho moje zkrácení.

No, budu držet pěsti sobě i jim, abychom to zvládly v pohodě.

O svátcích jsem ještě stihla dokončit objednanou sukni.

 

docela jsem si pohrála s vypracováním. 

 

Chtěla jsem ji mít hezkou i zespodu.

 

A líbí se i nové majitelce.

Tak doufám, že bude dobře a dlouho sloužit.

Měla ji tu u mě připravenou dost dlouho, ale nějak pořád nevycházel čas na zkoušku a dokončení.

A taky jsem došila ještě jeden košík,

abych doplnila novorozenecký set.

 

Košík je sestaven se samých kostek a dost prostorný.

 

Uvnitř jsou tentokrát kapsy dvě a dvě jsou i ucha.

 

K tomu jeden míček a jeden muchláček, který šustí

a má řadu stužek k ožužlávání a uchopování.

 

Jinak si teď sedím u stolu, pochutnávám si na zbytku bochánku 

 

a vymýšlím, jak zužitkuji to množství vajec, které se u nás doma nahromadilo.

 

Kdysi jsem ochutnala vajíčkový dort.

Aspoň myslím, že se to tak jmenovalo.

A vzpomínám, že mi moc chutnal.

Tak zkusím najít recept.

A jak trávíte povelikonoční úterý vy?

Máte také slunečno, jako tady u nás?

A jak zvládáte změnu času?

Já docela bojuju.

 

Vaše I.