MOJE

Buduju si pracovnu.

Tedy  zaprvé se nesmí říkat pracovna.

Není to pracovna.

 Je to pokoj pro hosty. 

A místo, kde můžu mít své šicí potřeby.   

Jen jich je nějak víc a víc. 

A tak se z toho stává pracovna.  

 S místem pro hosty.  

 A oficiálním názvem pokoj pro hosty.

Někdy je to v manželství prostě těžké:-)

A ani to budování není budování.

Jsou to hodiny na Pinterestu.

Je to směs smělých snů.

Odvážných plánů.

Postupných náčrtů.

Postupných krůčků.

Drobných a drobounkých realizovaných změn. 

Třeba ušít si deku jen a jen podle svých vlastních plánů.

Podle svého vkusu.

První deku jen a jen pro mě.

A taky pro ty naše návštěvy:-)

Inspirací mi byly tyto desky

A tento koberec.

Pak už šlo o to nakoupit látky.

Mimochodem vymyslet si barevnou kombinaci, a pak se ji snažit zrealizovat,  je náročnější, než jsem si myslela. 

Některé barvy v látkách prostě nejsou.

A následuje řezání.

 

Sešívání.

 

Žehlení.

 

Znovu řezání.

 

Znovu sešívání.

 

 

Někdy se ještě povede zámeček

 

a někdy už ne.

 kolize - potkal se špendlík s jehlou

Práce s čistícím válečkem

 nejdůležitějším pomocníkem při práci.

 

 

Teď už nastupuje celá místnost

 

 Zkouším skladbu čtverců (a místnost je mi malá)

pěkně poskládat vedle sebe,

 

očíslovat

a opět práce se špendlíky.

 Připravit k šití hezky v pořadí.

Opět šití.

 Zavalená prací  získává realistickou podobu.

jak závidím všem, kteří umí pracovat a mít kolem sebe pořádek.

(ale třeba až budu mít hotovou tu pracovnu......)

 

A zase žehlení.

A na konci čeká tento polotovar.

Monumentální 210 x 250 cm. 

Ještě k němu vymyslet zádíčka. 

Využijeme zbytků

a zádíčka jsou na světě.

Na mě teď čeká  proquiltování. 

A quiltovat jedu dnes. 

Už se těším. 

A trochu taky strachuju. 

Abych si to nezkazila. 

Tu SVOU deku.

A vy mějte krásný den

a ať se máte taky proč krásně strachovat.

I.