Vzpomínky

Ráno mě vzbudilo bolení v krku. 

Měla jsem na dnešek tolik plánů.

Doufejme, že je to jen výraz únavy z předchozích dnů.

Také cosi poletovalo ve vzduchu. 

Bohužel se to nedá nazvat sněhem, takže jim předpověď vyšla. 

Sníh nebude. 

No, aspoň přežijí květiny za oknem:-)

 

A jak jsem tak bloumala domem a čekala, až bude líp, zabloudila jsem i na několik blogů. 

A na jednom oblíbeném si autorka postěžovala na konflikt s mužem po návratu odkudsi.

Evokovalo mi to vzpomínky na mou mateřskou. 

Muž celý týden pryč.

My dvě ve čtvrtém patře. 

Bez výtahu.

Bez telefonu. 

Jakéhokoliv.

Ve čtvrti, kde je lépe nenechávat bez dozoru cokoliv, natož dítě.

Jednou mi tam ukradli i starý hrnek s chladnoucími bramborami!!

Měla jsem na stehnech obří modřiny, jak jsem se snažila vyvlíknout nahoru najednou dítě, kočár i nákupy.

A moc jsem se těšila na pátek, až přijede ON.

Po příjezdu jsem ho během dvou minut chtěla z těch schodů skopnout.

On mě zase vyhodit oknem.

Strasti víkendových manželství.

 

Vzpomínám na ty doby ráda.

Plné očekávání.

Plánů.

Těšení se.

Radosti.

Starosti.

Bolesti.

Spousta poprvé.

Je to dávno.